Jak se připravit na příchod psa do rodiny

Uvažujete o pejskovi? Položte si sedm základních otázek, na které byste si měli odpověď dřív, než si pořídíte nového člena rodiny.

Proč chci vlastně psa?

Nesprávně: Soused si ho koupil taky. U velkého domu má být velký pes. Vypadám s ním dobře. Dcera/syn má narozeniny. Všichni si ho pořizují. Bože, to štěňátko je tak roztomilé! Přece ty zbytky jídla nevyhodím! Sousedovy děcka k nám pořád lezou.
 

Správně: Chci společníka, který mě bude vítat, když přijdu z práce. Chci kamaráda, o kterého můžu pečovat. Chci, aby mi hlídal majetek. Chci, aby se děti naučily vztahu ke zvířeti i zodpovědné péči o něj.

Budu mít pejska čas?

Nesprávně: No to už pak nějak vymyslíme. Občas bych si mohl z práce odskočit. Však bude celý den na zahradě. Ten cvičit nepotřebuje, hlavně aby hlídal. Děti s ním půjdou, až přijdou ze školy.

Správně: Na řadu let (10 až 15) mi přibydou každodenní pravidelné povinnosti. Ráno si udělám čas a vyjdu si s ním, také večer si na něho udělám čas a alespoň na hodinu půjdeme ven. O víkendech a o dovolené ho budeme brát s sebou, nebo mu zaplatíme ubytování v psím hotelu. Rodina se domluví tak, aby byl pes pravidelně venčen a cvičen.

Budu mít průstor na ubytování psa?

Nesprávně: No to už pak nějak vymyslíme. On už si v bytě nějaké místo najde. Bude přece spát na zahradě! V dešti si zaleze do kůlny. V noci mě bude hřát u noh.

Správně: Ano, máme to vymyšleno tak, že nebude rušit sousedy a přitom mu tam bude dobře. Už mám postavenou boudu se zateplením přesně podle té knihy o chovu psů. Chci ho mít doma, není to venkovní pes, ­už mám připravený pelíšek a vyhrazené místo pro něj, což rozhodně není v mojí posteli.

Souhlasí s pejskem celá rodina?

Nesprávně: Manželka/manžel reptá, že ona/on se o něho tedy starat nebude. Sousedi nic netuší, ale sousedka se jednou zmiňovala, že štěkot psa nesnáší. Babičku psi děsí. Tchyně protestuje. Děti jsou nadšeny.

Správně: Ano, manželka/manžel je ochotna/ochotný se o něho také starat, těší se na něho. Sousedi o tom vědí a nic nenamítají. Babička se psů nebojí. Tchyně mlčí. Děti jsou nadšeny.

Jaké psí plemeno chci?

Nesprávně: Listoval jsem v atlasu psů a líbil by se mi třeba dobrman. Taky beagle je takový docela pěkný pes. Je jedno, jaký bude, hlavně musí být krátkosrstý, aby manželka nenadávala, že dělá nepořádek. S pudlem bych byl trapný, teď je v módě rhodéský ridgeback. Nebo nějaké vzácnější plemeno, pak bych mohl na štěňatech i vydělat peníze.

Správně: Chci menšího psa s přátelskou povahou a láskou k dětem, uvědomuji si, že nebudu mít až tolik času ho cvičit . Chci ostrého psa, který mi bude hlídat majetek, ale uvědomuji si, že mu budu muset věnovat hodně času a cvičit ho. Uvědomuji si, že kupírování uší působí psům utrpení, a je proto u nás zakázáno, volím proto plemeno, respektive křížence, u něhož se nekupíruje ani ocas.

Budu schopen psa financovat?

Nesprávně: Nějak bylo, nějak bude. To nějak zvládneme, hlady snad nebude. Sousedka kupuje pro psa odřezky z jatek a prý je to levné. Za veterinářem jsme sice ještě nebyli, ale když tak ho necháme očkovat jen proti vzteklině. A odčervovat ho budeme česnekem.

Správně: Už jsem si udělal kalkulaci a v rodinném rozpočtu jsme pro psa vydělili finanční prostředky. Vím, že do jednoho roku života je pes dost drahý: ­speciální krmivo, všechna ta očkování, odčervování, veterinární péče, také mu musíme nakoupit spoustu věcí.

Jsem ochotný změnit kvůli psovi své zvyky?

Nesprávně: Ale však on někdo z rodiny ráno vstane. Nějak se potom domluvíme. Když nebudeme doma, může ho venčit třeba známá. O víkendech jsme zvyklí vždy odjíždět k rodičům, tam ale pes být nemůže, tak mu necháme doma plnou misku.

Správně: Uvědomuji si, že pes potřebuje ven v každém počasí, a to i když se mně nechce. Vím, že když bude nemocný, budu se muset o něho starat a podávat mu pravidelně léky. Vím, že přestože jsem si ráno rád pospal, musím teď vstát a jít s ním ven.